Agility
mě fascinovalo už jako malou holku a vždycky jsem si přála mít psa, se kterým bych si tento sport mohla zkusit. Jakmile byl Kairíškovi jeden rok, začala jsem se naprosto bezostyšně vtírat do agiliťáckého týmuPsí školy Na Ostrově
no a naše Martina mě nakonec vzala na milost a od té doby se se mnou vcelku pravidelně musí rozčilovat na tréninzích:-) Za vše, co dnes umíme vděčíme právě jí a její nekonečné trpělivosti :-)Kairíšek začal závodit když mu byl asi rok a půl na neoficiálních závodech. Postupem času přišly i ty oficiální a s nimi i první úspěšně splněné zkoušky. Následovalo poměrně krušné období, kdy se Kájovi vůbec nechtělo běhat, na závodech ani na tréninzích neměl vpodstatě žádnou rychlost, místy to dokonce vypadalo, že o překážky naprosto ztratil zájem. Musela jsem tedy sáhnout sama do sebe a začít trénovat jinak - pozitivněji. Kairí nikdy nepatřil k nějak extra rychlým psům, ale v poslední době se zdá, že se nám povedlo zase ho trochu rozběhat.
I když na závodech nesklízí vavříny, na tréninky chodí rád a na běhání se vždycky těší, což je hlavní. Momentálně si s Kairíškem chodí zaběhat naše mamka. Ona je sice poměrně začátečník, ale Kairíšek má naštěstí hodně trpělivosti a taky už nějaké ty zkušenosti, takže jim to spolu docela pěkně šlape:-)
Poslušnosti se s Kairim věnujeme od té doby co poprvé přišel na cvičák, tedy od jeho čtyř měsíců. Původní záměr byl mít vycvičeného psa tak, aby přišel na zavolání a aby byl celkově dobře zvladatelný. Postupně nás ale oba začalo cvičení bavit a tak jsme se ho nevzdali ani když jsme začali trénovat agility.
Na jaře roku 2008 složil Kairi zkoušku ZOP na výborně, o rok později zkoušku ZPU1 na dobře.
Cvičení poslušnosti je pro kerýky velmi vhodné. Jednak proto, že jsou ze své teriérské podstaty tak trochu neposlušní a potřebují tedy dostat nějaký ten řád do života, aby se s znich nestali kousaví a nezvladatelní psi, ale také proto, že se již dříve v minulosti využívali ke služebnímu výcviku a tak při troše snahy nemají problém s učením poslušnosti. Celkově nelze tvrdit, že by kerýk byl špičkový služební pes. Není tolik soustředěný, cviky neprovádí tak rychle a přesně jako ovčácká plemena. To ale neznamená, že by ho cvičení poslušnosti nebavilo.
Naše začátky s dogfrisbee byly opravdu špatné. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že má Kairí o disky velký zájem, začala jsem trénovat bez jakéhokoliv řádu, aniž bych o tomto sportu vlastně pořádně něco věděla a hlavně taky aniž bych uměla pořádně házet. Tento postup boužel poměrně často vidím u začátečníků a pokaždé, když mám možnost trénovat s lidmi, co začínají, dávám jim sama sebe jako odstrašující příklad. Nejen, že se pes pod takovýmto nezkušeným vedením může zranit (což se mě naštěstí nestalo), také si s největší pravděpodobností vybuduje naprosto špatné návyky.
V tomhle to měl Kairí se mnou docela složité. Nejdříve jsem ho naučila chytat špatně hozené disky, takže měl vzápětí, když jsem se aspoň jakš takš naučila házet, problém chytit správně hozené disky. Tuhle chybu se mi naštěstí podařilo odstranit, takže teď už Kairi chytá vcelku obstojně. Dalším našim problémem bylo pouštění disků na povel. Tuhle fázi jsem v našich začátcích taky zanedbala, a bohužel už se mi nikdy nepodařilo svoji chybu uplně napravit. Z tohoto důvodu jsme s Kairíškem tedy prozatím odkázaní na závodění v distančních disciplínách, kde není potřeba aby pes pouštěl disk na povel na dálku.
Já se samozřejmě snažím všemožně s tímto problémem bojovat a tak doufám, že se nám jednou v budoucnu podaří vystoupit na závodech i ve freestylu, jelikož Kairí samotné freestylové prvky umí, kromě toho nádherně a vysoko skáče a dopadá bezpečně na všechny čtyři tlapky. Poslední dva roky se snažíme navštěvovat maximum různých seminářů a setkání frisbeečkářů, kde postupně získávám spostu cenných zkušeností, které pak uplatňuji ve svém vlastním tréninku. Kairíšek disky zbožňuje a přesto že pomalu, posouvá se stále vpřed, čímž mi dělá velkou radost :-).
Obranu jsme chtěli zkusit spíš tak ze srandy a když se nám na táboře ve Svojanově v roce 2008 naskytla možnost, šli jsme do toho. Kája je teriér s obrovským zanícením pro hru a přetahování, takže ho tento sport okamžitě chytnul. Boužel v Brně nemáme tolik možností a hlavně času věnovat se tomuto sport nějak pravidelně, ale když máme šanci v rámci nějakého výcvikového tábora, rozhodně ji využijem. Kairíšek to rozhodně vždycky ocení:-)
Teriéři jsou prostě lovci a tak i pro našeho kerýčka je střapeček prostě zábavou číslo jedna. Tréninky pořádané společností Český pes, nebo kynologickým cvičištěm v Blansku využíváme jak jen nám to časové podmínky umožňují:-)
